Chráněná krajinná oblast Šumava
Jedinečná přírodní hodnota Šumavy, která spolu se sousedním Bavorským lesem v Německu tvoří jedno z posledních, civilizací jen málo narušených souvislých území v Evropě, byla oceněna v roce 1963 vyhlášením CHKO Šumava. Naplnilo se tím mnohaleté úsilí skupiny nadšenců a milovníků přírody a uprostřed Evropy vznikl ojedinělý souvislý přírodní celek, plný rozmanitých přírodních útvarů – slatí, jezer, horských hřbetů, lesů i náhorních planin.
Pro rozmanitost různých vývojových stádií, pestrost krajinné skladby i mimořádnou dochovanost a nespornou krajinnou krásu je tento celek oceňován uznávanými světovými odborníky a jeho hodnota bude do budoucna ještě stoupat. Po vyhlášení Národního parku Šumava ve vnitřních hranicích chráněné krajinné oblasti v roce 1991 má CHKO Šumava rozlohu 99 624 hektarů. Z toho tvoří 27,4 % zemědělská půda, 57,6 % lesy, 0,4 % zastavěná území a 14,6 % sukcesní plochy. Nejvyšším místem CHKO je vrcholek Boubína – 1362 m.n.m.
Původní systém dobrovolných ochránců přírody byl na území CHKO Šumava postupně doplňován profesionálními pracovníky, sídlícími dnes ve společné Správě Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava ve Vimperku.
Na území CHKO leží mnoho významných přírodních lokalit, které potřebují zvláštní ochranu a které se zároveň těší mimořádné pozornosti návštěvníků. Na Vimpersku a v jeho okolí jsou to např. národní přírodní rezervace Boubínský prales (vyhlášen rezervací již v r. 1858), Bílá strž s třináctimetrovým vodopádem nebo Černé a Čertovo jezero, přírodní rezervace Amálino údolí, Čertova stráň, Datelovská strž, Losenice, Nebe, Milešický prales nebo Zhůřská pláň a přírodní památky Blanice (největší evropská populace perlorodky říční), Královský hvozd (pralesovité zbytky smíšených horských lesů) nebo Poušť (mimořádná koncentrace mravenců Formica polyctena).
V CHKO Šumava žijí desítky ohrožených druhů živočichů a rostlin. Z nejznámějších zvířat to jsou např. zmije obecná, strakapoud bělohřbetý, tetřev hlušec, rys ostrovid nebo netopýr velkouchý.
